Protože nechci, aby moje utrpení ve fotografických začátcích přišlo vniveč, přetavil jsem ho do několika rad pro začínající fotografy. Článek se dotýká i tématu obživy focením. Nepsal jsem ho jen pro vás, ale zároveň i jako připomínku pro sebe, co všechno jsem zažil. Jaké pokusy, a především omyly jsem na své fotografické cestě posbíral a postupně přetavil do svých zásad. Čas od času je fajn si to připomenout!

Nedělejte to

Pokud jste ještě nezačali, první rada zní: nedělejte to. Nebo minimálně ne, pokud se tím chcete živit. Fotit jako koníček a živit se tím jsou zcela odlišné disciplíny. Možná jiné ligy. Nebo spíš úplně rozdílné sporty. Než z toho začne být nějaký rozumný příjem, čeká vás spousta zakázek zadarmo pro budování portfolia, dalších hromada za symbolické ceny, a když už to vypadá, že jo, teď už to pojede… tak přijde konkurence, která podstřelí vaše ceny tak, až vám to urve límec.

Focení konzumuje SPOUSTA času, energie, peněz. A nejen to. Naruší to vaše vztahy, spánkový režim, sebedůvěru. Přijdou vyhoření (osobně už jsem si zhruba třemi většími či menšími prošel). Pokud chcete posunout svůj koníček tak, aby vás to začalo živit – přijdete o ten koníček. To je varování, který vám většinou nikdo nikdy nedá.

Pokud vám těch argumentů proti přijde málo, poslechněte si, proč většina fotografů nepřežije prvních pět let.

Udělejte to

Ještě jste tady? Nevystrašil jsem vás?

Jasně. Některé aspekty focení nejsou v současnosti úplně růžové a v něčem je ten trend takový, že to lepší ani nebude. Když se vám ale povede dobrá zakázka, když dostanete TU fotku, kterou jste si vysnil a po které jste dlouho toužil, skvělou recenzi, která chválí vaší práci do nebes nebo dojatou reakci klientů – je to kurva skvělej pocit!

Zároveň dnes je ta nejlepší a nejjednodušší doba, kdy s focením začít – technika je levná, kurzy dostupné, inspirace všude okolo.

Vědomí, že lidem uchováváte jejich vzpomínky navždy, hladí po duši. Nejotřelejší fráze možná nejen ve fotografické branži, ale… naprosto přesná. Neopakovatelné momenty ze svatby. Rodinné focení, když děti byly ještě malé. Maturitní ples, na který budou studenti vzpomínat ještě na školním srazu za 50 let. A právě vaše fotky budou vždy u toho.

Hodnota vašich fotografií je nejnižší v době pořízení – od té doby v očích klientů lineárně až exponenciálně roste!

Ať už mé fotky visí doma u klientů v obýváků, či si je dávají jako profilovou fotografii – vždy a znovu mě to nabije energií a smaže celou tu dřinu za tím. Stojí to za to!

Rada první: „Foťte.“

Rada, co by možná měla být na první místě. Chtěli jste fotit, tak… foťte!

Workshopy jsou skvělý způsob, jak se něco naučit a poznat se s kolegy z branže. Polovinu znalostí ve Photoshopu mám jen ze sledování videí na YouTube. Knihy zase slouží jako skvělá a ucelená inspirace k tvorbě. Ale nic z toho nenahradí praxi.

Při samotném focení se totiž učíte – o ovládáním fotoaparátu, o práci s klientem, nejvíce však sami o sobě. Co vás na tom baví, co potřebujete mít podchycené, v jakých situacích a při jakých zakázkách se cítíte dobře a při kterých ne. Pozorujete světlo. Vnímáte situaci. Pracujete s nástrojem.

„Těžíte mramor“, ze kterého doma „vysekáváte sochy“. A čím častěji těžíte, tím lépe (efektivněji, odvážněji, pečlivěji) si vybíráte příští materiál, ze kterého pak budou ještě lepší „sochy“.

Nikdy nefoťte zadarmo! Jen někdy

Každý začínající fotograf fotil někdy zadarmo. Není v tom žádná ostuda – portfolio nevznikne z ničeho a abyste dostali placené zakázky tak… už vidíte ten kruh?

Pokud se ale focením chcete živit a obstojné portfolio už máte – nikdy byste zadarmo fotit neměli.

Lidé to budou častokrát zkoušet, lámat vás, nabízet ono „rozšiřování portfolia„, „uveřejnění jména“ či „dobrou referenci„. Ale hádejte co? Všechny tři věci můžete dostat a zároveň u toho dostat odpovídající honorář.

Za mě existují pouze tři ospravedlitelné případy, kdy fotit zadarmo:

• První portfolio. Jak jsem psal výše, jen a pouze pokud v něm nemáte skutečně vůbec NIC.
• Nejbližší rodina a přátele. Bratranec spolužáka ze základky mezi nimi není.
• Charita. Pokud se opravdu jedná o projekt pro dobrou věc a není to jen zástěrka pro business plán.

Pod čarou uvedu ještě dva případy: once-in-a-lifetime projekt. Tím myslím opravdu natolik unikátní událost, kterou za lidský život zažijete jen jednou – nad tím se už dá uvažovat 🙂 A pak samozřejmě projekty, které jsou pro vás nějakým způsobem opravdu srdcové – ale i tam volte rozvážně. Hranice mezi dobrým skutkem a zneužíváním vašich služeb je opravdu tenká 😉

A to tě baví?

Osobně se řídím zlatým pravidlem při nastavování ceny zakázek: musí mě to za ty peníze bavit.

Ano, jsou samozřejmě výjimky, viz předchozí bod, ale než kývnu na zakázku, představím si celý její průběh i se všemi nástrahami a pak se přesunu až na její samotný konec – fakturaci.

Zde přichází klíčová otázka. Až za měsíc budu fakturovat tuto částku, jak se budu cítit? Spokojený, že jsem řádně ohodnocený, že mě to bavilo a že se těším na další spolupráci? Nebo že to bude „s odřenýma ušima“, protože mi moje hodinovka v reálu vyjde něco okolo výše brigády v Lidlu?

Pokud dojdu k druhé odpovědi, sedám si znovu k nacenění a upravuji tak, abych dosáhl odpovědi první.

Práce za mrzký penz vás brzo odrovná. Nízké ceny vás sedřou, zabijou vaší kreativitu, nikam se neposunete a peníze na účtu taky mít nebudete. Abych to zkrátil: nechcete dělat levné zakázky 🙂

Vím, o čem mluvím – pár jsem jich za život dělal. A kdykoliv jsem kývl na nějakou podstřelenou cenu nebo slevu, vždycky s tím byl nějaký problém. Lidé paradoxně častokrát očekávají přemrštěné výsledky za dumpingové ceny.

Mějte to na paměti. Nebo nemějte a zkuste si to sami. Ale já vás varoval! 🙂

„drahá“ technika nerovná se dobrá fotka

Napíšu to hned zkraje. Světlo a jeho vnímání bude váš největší kámoš. Se skvělým světlem a podprůměrným strojem uděláte parádní fotku.

Ano, dražší technika ulehčuje práci. Někdy lehce, někdy zásadně. Umožňuje mít méně zašuměné snímky, udělat jich více v jedné vteřině a tak zachytit přesný okamžik, přináší větší klid na práci, protože si sama zálohuje na dvě karty a ostří vždy na oči.

Pro osahání a otestování toho, jestli vás focení baví, ale stačí mnohem méně. Nekupujte hned tu nejlepší techniku. Zrcadlovky, o kterých jsem snil ve svých začátcích a které tehdy používali všichni profesionálové se dnes po bazarech válí za 5 000 Kč. K tomu stačí jeden solidní objektiv a můžete fotit na velmi vysoké úrovni.

Jakmile vás ale například začne štvát, že se Lightroom při každé úpravě na 20 sekund zasekne – investujte. Ano, bolí to, ale z vlastní zkušenosti – jedno z mých menších vyhoření bylo i to, že nestíhám zpracovávat zakázky. Koupil jsem nový notebook, začal upravovat tak o 300 % rychleji a krize zmizela.

Rada: Správný čas na nákup nové techniky je v momentě, kdy cítíte, že vás začíná omezovat.

Nechte si volný čas na experimentování

Mít hodně zakázek je snem každého fotografa.

Občas se v sezóně nachytám, že 3 měsíce v kuse dělám jen zakázky a vůbec nefotím pro radost. Pro ten hlavní důvod, proč tohle všechno dělám. Miluju street fotku a dokumentovat svoje cesty po světě. Čas od času proto beru foťák, bloumám ulicí a hledám na ni příběhy či prostě jen humorné/divné situace.

A to je i můj další tip – nechci si čas na tento typ focení. Pokud totiž není jasné zadání, můžete experimentovat. S úhly, pózami, svícením, objektivy, nastavením, přístupy… doslova se vším. A z experimentů vznikají zajímavé fotky. Ty nápady potom můžete použít právě třeba na zakázkách. Ale nejdřív si na to musíte najít ten čas.

Nesrovnávej se se světem

Srovnávání je mor. Zabiják motivace i radosti. Ale děláme to všichni.

Obzvlášť v dnešní době je extrémně lehké získat pocti méněcennosti už po pár minutách scrollování Instagramem – kreativní fotografie vyladěné do nejmenšího detailu, krásné modelky, dechberoucí lokace, outfit jako z módního mola… dokonalost, bez jediné chybičky.

Abyste to chápali správně – inspirace je nesmírně přínosná, potřebná, fúzování několika nápadu do nových forem je jedním ze základních kamenů tvorby. Ale přílišné zahlcení může způsobit, že člověk získá pocit, že nic neumí a že výsledky, které vidí okolo sebe, jsou nedosažitelné.

Pravda je, že vždycky bude někdo lepší. Ale o tom to vůbec není. (A navíc – nikdy nevíte, co tomu dotyční museli obětovat. Někdy je to neskutečně mnoho a ne každý by to dal, kdyby to věděl.)

Osobně se mi nejvíce osvědčil jako nejzdravější přístup srovnání se sebou samým v průběhu let. Teď hned se běžte podívat na svoje staré edity. Až se přestanete smát, řekněte nahlas větu „za ty léta focení jsem se nic nenaučil“. Jak absurdně to zní?

Ano, vnímám na sobě, že nyní jsou ty posuny již méně drastické než na začátku, ale stále vidím vývoj, růst nahoru. Funguje to i pokud se podívat na svoji první fakturu – za kolik jste fotili a za kolik fotíte teď? Či na svůj úplně první web.

Pokud jste otevřeni učení a poctivě tomu věnujete nějaký čas, slibuju vám, že ačkoliv to nebudete vidět hned, tak ty výsledky vidět budou! A to je jediné měřítko, kterým byste se měli řídit.

Pokud z toho máte strach, udělejte to

S focením svatby se pojí obrovská zodpovědnost – opakovatelnost momentů naopak je totiž nulová). Pokud s focením svateb nemáte žádné zkušenosti, může to být poměrně devastující zážitek: nešťastní klienti, pošramocené ego, pověst a celková chuť s tím seknout.

K novým výzvám se stavím následovně: stanovil jsem si, že pokud je to pocitově „o level vejš“, beru to jako „rozumný skok do neznáma„. Budu ručit za určitý výsledek, něco si do té doby nastuduju a během focení se něčemu přiučím a posunu se tak dál.

Pokud by těch stupínků bylo více, může to dopadnout dobře, ale také vůbec ne. Zkušenosti z toho jistě nějaké budou, ale otázka, jak bolestné. Je na každém z vás najít tu správnou míru stresu a posouvání se vpřed.

Zálohujte

Nejvíc nudná, ale možná nejdůležitější rada. Všechno je to velká legrace a legendy, kterým se nechce věřit, dokud Vám neodejde první SD karta či disk. Zcela všem nehodám se předejít nedá, ale šance se dají zásadně minimalizovat. Opravdu důležitá focení foťte a zapisujte rovnou na dvě karty. Pokud tu možnost nemáte, zálohujte přímo na místě či hned po příjezdu domů na notebook / externí disk. Záložní fotoaparát se důležité akce také hodí!

Zlaté pravidlo zní, že by fotografie měla být vždy alespoň na dvou místech. Osobně neformátuju fotografie na paměťových kartách, dokud je nemám zálohované na dvou externích discích. Jsou i další řešení – NAS (chytrá datová uložiště) či kombinace s cloudovým uložištěm (pohodlnější, ale z dlouhodobého hlediska dražší řešení).

Závěr

Věřím, že jsem vám dal do začátku pár užitečných rad a ušetřil vám tak pár peněz/vrásek/týdnů života. Článek postupně rozšiřuji a doplňuji o další rady. Napadá vás, co zde chybí, ale přijde vám jako dobrá rada do fotografického začátku? Napište mi do komentářů níže.