O mně
Ahoj, jmenuji se Tony a jsem fotograf. Těší mě!
Kdybych byl v televizní soutěži a měl na představení 10 vteřin, shrnul bych se asi jako fotograf se smyslem pro humor a láskou k cestování.
Věnuji se především svatební, portrétní a reportážní fotografii, ale rád experimentuji i s jinými žánry. Společným prvkem na mých fotografiích jsou nejčastěji lidé a jejich příběhy v nejrůznějších podobách.
Jak jsem se dostal k focení?
Moje cesta k focení rozhodně nebyla přímočará.
Děda fotil na analog, táta zaznamenával všechny významné události naší rodiny, ale já se k focení dostal až v pubertě. Bavilo mě pozorovat, jak se mí spolužáci mění na fotkách z let minulých a toto nadšení ze „záznamu doby“ mi zůstalo dodnes.
Pro mě je každá fotografie časová schránka, která uchovává zcela běžné, ale i neopakovatelné okamžiky. Koncentrovaná emoce na snímku, kterou mnohdy doceníte až s velkým odstupem.
Tu nejzásadnější odbočku směrem k fotografii jsem udělal v roce 2020, kdy jsem se po vyzkoušení několika oborů konečně rozhodl poslechnout své srdce. Dělat to, co mě baví, nejvíce naplňuje a v čem vidím smysl.
A tak se společně potkáváme tady!
Kde se pohybuju
Už odmala neposedím na jednom místě a cestování mám v krvi. Narodil jsem se v Bělorusku, ale záhy jsme se s rodinou přestěhovali do Čech. Vyrůstal jsem v Žamberku, malebném městečku na úpatí Orlických hor, kam se často rád vracím. Chvíli jsem studoval v Brně, ale nakonec jsem se usadil a působím hlavně v Praze.
Jak už asi tušíte, pro dobrý snímek jsem ochotný dojet doslova až na konec světa!
Jakým stylem fotím
Při své svatební a reportážní tvorbě se snažím vždy dostat co nejblíže akce to jde. Zároveň jsem nenápadný a nenarušuju děj celé události. Jen tak si můžu „počíhat“ i na zajímavé a spontánní momenty, které se odehrávají mimo hlavní scénu.
U portrétů vždy dbám o to, aby byli fotografovaní perfektně uvolnění a aby focení probíhalo v pohodové atmosféře. Vždy dávám přednost přirozenosti před strojenými pozámi.
Mám rád syté barvy, kontrastní snímky s tmavými stíny a snímky s nízkou hloubkou ostrosti.
Náhodná fakta, která o mně (ne)potřebujete vědět
- Miluju kebab. Ale kdo ne, že?
- Moje hlavní pohonná hmota je káva. Spotřeba cca 2-3/den.
- Ve 25 letech jsem podniknul cestu kolem světa a napsal o tom knihu, která byla nominována na cestopis roku.
- Pracoval jsem jako programátor, chvíli dělal v marketingu a uživím se i tvorbou grafiky.
- Ačkoliv nejraději fotím věci „tak, jak jsou“, jsem poměrně obratný s Photoshopem. Kromě retuší využívám tuto dovednost i k občasné tvorbě zábavných koláží či memů pro přátele.
Proč jsem se stal fotografem?
Miluju příběhy
Pokud se díváte pořádně, dokážete dobrý příběh najít všude. Ať už malý nebo velký, každý z nich stojí za zachycení!
Portrét vyprávějící životní příběh vepsaný do našich tváří. Strhující akci při reportáži. Street fotografie zachycující úsměvné situace v ulicích. A svatby? Ty příběhy přímo překypují!
Miluju cestování
Pěšky, stopem, po Česku, po světě, na krásná, ale i nebezpečná místa. Kamkoliv. Hlavně za horizont! Nejraději se potkávám s místními a nahlížím do jejich způsobu života.
Miluju akci
Pro reportáž dýchám. Jsem rád součástí dění. Snažím se ho zachytit co nejblíže tak, aby na výsledném snímku na diváka dýchla atmosféra. Být ve střehu a předvídat, co bude následovat a být tam o vteřinu dřív.
Díky focení se častokrát dostanu na zajímavá místa k lidem a tématům, které bych jinak neměl šanci poznat. Nejde to nemilovat.
Miluju humor
Rád se směju i rád humor dělám. Aktivně vyhledávám situace, které bych mohl vtipně zachytit. Při portrétním focení se snažím vás rozesmát tak, abyste měli na fotografii ten nejkrásnější a nejpřirozenější úsměv.